Společná psychoterapie dítěte a rodiče

Podle anglického pediatra a psychoanalytika Donalda W. Winnicotta je nezbytné vnímat a posuzovat psychické problémy malého dítěte v úzké souvislosti s životem a eventuálními problémy jeho rodičů.

Jeho provokativní prohlášení, že zde „není nic jako samo malé dítě“ („There is no such thing as an infant“) odkazuje ke skutečnosti, kterou si běžně neuvědomujeme, totiž, že psychická i fyzická existence malého dítěte je zcela závislá na péči jeho rodiče. Bez ní je život dítěte ohrožen. V přístupu k psychickým a výchovným potížím malých dětí je tedy společná psychoterapie dítěte a rodiče (rodičů) logickou volbou. Mezi nejčastější obtíže malých dětí a jejich rodičů, u kterých je tato komplexní psychoterapeutická metoda účinná, lze zařadit problémy spojené s krmením, hygienickými návyky a spánkem, separační obtíže (např. při nástupu do MŠ nebo ZŠ), problémy související s nezvladatelným nebo nesrozumitelným chováním dítěte (např. vytrvalý pláč, záchvaty vzteku, sebepoškozování), vývojové obtíže a traumatické zkušenosti (např. týrání, sexuální zneužívání, ztráta blízké osoby).

 

Vybraná literatura k tématu:

Emanuel L., Bradley E. (Eds.) (2008). "What can the matter be?"-Therapeutic interventions with parents, infants and young children. London: Karnac Books.

Pilařová M., Kavale M. (2001). Možnosti práce s rodiči malých dětí z psychodynamického hlediska. In Raný vývoj dítěte a možnosti rané intervence (sborník), Praha: Futurum.

Sakař P. (2014). Společná psychoterapie dítěte a rodiče. Psychoterapie, 8 (č. 1), 55-64.